MUDr. Alexandr Fesik
Homeopat, Akademie klasické homeopatie, Ostrava
MUDr. Alexandr Fesik prožil mládí v Kyjevě, kde absolvoval lékařskou fakultu, obor neurologie. Od roku 1991 žije a působí v Ostravě, kde si ještě téhož roku otevřel vlastní homeopatickou praxi a založil homeopatickou školu. Je autorem mnoha publikací, příruček a odborných článků. Zabývá se vývojem technologií výroby léčiv a rozvojem diagnostiky a léčby pacientů. Na základě svých dlouholetých výzkumů a studií vytvořil originální klasifikaci a hierarchii homeopatických léčiv se zaměřením na českou populaci. Pravidelně (od roku 1986) přednáší na homeopatických, lékařských a lékárenských kongresech v Moskvě, Kyjevě, Bratislavě, Praze, Brně, Olomouci. Pořádá letní semináře a homeopatické kongresy zaměřené na homeopatickou teorii i kazuistiky, které si každoročně nenechá ujít několik stovek lékařů a lékárníků. V pěti městech České republiky vede homeopatické vzdělávací kurzy. Za své životní poslání považuje léčbu nemocných, zvlášť těch s těžkými a mimořádně závažnými stavy, které omezují nebo rovnou ohrožují jejich životy.
Alexandr Fesik měl odmalička soucit s utrpením lidí a zvířat, zajímal se o zákonitosti přírody i o její živé obyvatele. Velmi jej ovlivnili jeho prarodiče. Dědeček z matčiny strany se věnoval homeopatii a matka jeho otce zase bylinkám. Jako malý chlapec je s babičkou sbíral v souladu s lidovým kalendářem, který respektoval měsíční fáze a jiné kosmické záležitosti. Průpravy o bylinkách, které jejich dům sytily po celý rok intenzivní vůní, se mu dostalo více než důkladně. Na jejich sběr se vydávali od jara do pozdního podzimu, bylinky spolu sbírali v dešti i horku, v noci, za brzkého rána i za plného slunečního světla. Dědeček profesí veterinář a zootechnik měl doma rozsáhlou knihovnu plnou kvalitní literatury o člověku, přírodě, zvířatech, medicíně i homeopatii. Alexandr Fesik dodnes vzpomíná na večery, kdy se místo pohádky na dobrou noc otevíraly knihy plné věrného vyobrazení lidského srdce, mozku, plic nebo rostlin a minerálů. Právě na poličce této knihovny objevil první a zásadní titul o homeopatii v ruském překladu z roku 1884. Byl to „Organon lékařského umění“ od Samuela Hahnemanna.
To, jak homeopatie pomáhá, si měl možnost na vlastní oči potvrdit u pacientů svého dědečka. Na vlastní kůži si homeopatický lék vyzkoušel v patnácti letech, kdy jej na tréninku fotbalu jeho kamarád nechtěně kopl do kolene. Velmi rychle oteklo a začalo hodně bolet. Dědeček mu okamžitě podal homeopatický lék Apis mellifica v kapkách, které si kapal co 10 minut přímo na jazyk (nebo ve vodě?). K velkému překvapení jeho maminky, která ho už chtěla odvézt na pohotovost, otok asi do hodiny zmizel, bolest se utišila. Za dva dny nato se bez obtíží mohl zúčastnit závodů.
Na lékařské fakultě si jako svou specializaci zvolil neurologii, disciplínu, o které se tehdy říkalo, že „mnoho ví, ale málo umí.“ Souběžně s ní navštěvoval přednášky a supervize předních kyjevských homeopatů. Téměř sedm let pravidelně navštěvoval semináře Demiana Popova – homeopata s šedesátiletou praxí. Oba obory v roce 1980 spojil a homeopatii zavedl do léčby svých neurologických pacientů. Výsledky byly fascinující. Po podání homeopatik mizela těžká migréna, pacienti se mnohem lépe zotavovali po úrazech hlavy, mizela afázie (porucha řeči) po mozkové mrtvičce.
Postupně pak homeopatickou léčbu rozšiřoval i na další oblasti medicíny, nejen ty neurologické, a aktivně ověřoval systém užívání v praxi nestandardních potencí homeopatických léků. Dnes má na svém kontě tisíce úspěšně vyléčených pacientů.