Silicea jako konstituční lék, 1. část

Křemen, silice aneb oxid křemičitý

Je stopový prvek, který hraje důležitou roli pro lidský organismus. Po kyslíku je druhým nejrozšířenějším chemickým prvkem na Zemi (obsah křemíku v zemské kůře je 26 % hmot.). V přírodě se vyskytuje výhradně ve sloučeninách, jako hornina – křemen (oxid křemičitý). Dá se najít v mnoha krásných, půvabných odrůdách, barvách a tvarech, například jako hvězdovec, čirý křišťál, růžový růženín, hnědá záhněda, chalcedon, achát, onyx, ametyst, tygří oko, železitý křemen, jaspis, žlutý citrín, černý morion a další. Je běžnou součástí žuly, pískovce a mnoha dalších hornin. Křemen je sice křehký, ale velmi pevný (podobně jako stejnojmenný, homeopatický typ Silicea), navíc i odolný proti zvětrávání, což je jeden z důvodů, proč se hromadí v náplavech a sedimentech ve formě zrnek, valounků, valounů (tvoří písky, štěrky atd.)

Obyčejný přírodní element, ale …

… není všechno zlato, co se třpytí a takový je přesně křemík! Pro lidský organismus má totiž nezastupitelný význam. Je nepostradatelný pro růst a vývoj skeletu - zvyšuje hustotu kostí (posiluje mineralizaci kostí nezávisle na vitamínu D), pomáhá při tvorbě chrupavek (a dalších pojivových tkání), zvyšuje kvalitu a odolnost zubů, nehtů, vlasů a kůže (tvoří kolagen – podpora pevnosti, pružnosti a mladistvého vzhledu pokožky). Je nápomocný při vstřebávání vápníku. Podporuje hojení ran, léčí záněty a především posiluje imunitní systém (prevence bakteriálních, virových a plísňových onemocnění). Vzhledem k tomu, že se křemík váže na hliník, brání jeho absorpci (také rtuti a dioxinu) do tkání a orgánů lidského těla, zejména mozku. Významně zmírňuje riziko demence a Alzheimerovy choroby díky schopnosti detoxikovat tento potenciálně toxický kov.[1]

Není divu, že je velmi oblíbený v přírodní a alternativní medicíně (pomineme – li jeho průmyslové využití při výrobě polovodičů, skla, porcelánu a stavebních hmot (zejména cementu). Křemen totiž pohlcuje, ukládá, uvolňuje a reguluje energii. Dokáže výborně odblokovávat, podněcovat činnost imunitního systému, uvádět tělo do rovnováhy a odstranit elektrostatický náboj. Pokud jsou akupunkturní jehličky pokryté křemenem, vzroste jejich účinnost o deset procent (např. při odstraňování svalových křečí).

Když tělu chybí

Může být příčinou vzniku deformit na lebce, periferních kostech, redukcí chrupavek a kolagenu, narušení rovnováhy prvků stehenní kosti a obratlů (zejm. v oblasti hrudní páteře – skolióza u dětí a bederní páteře – u žen v klimakteriu), zpomalení růstu a osteoporózy, suchých, jemných vlasů a lámavých, tenkých, slabých nehtů, křivých a kazivých zubů. Nedostatek křemíku v lidském organismu způsobuje i různá onemocnění. Většinou se jedná o artrózu, infarkt, mozkovou mrtvici, žloutenku a zvýšený cholesterol. Křemík působí na pružnost tepenních stěn a tím brání, jako účinná dezinfekce, škodlivým usazeninám.

Jak si dopřát „křemen“

Abyste měli jistotu, že váš organismus nebude strádat, sáhněte po potravinách s nejvyšším obsahem křemíku. Patří mezi ně zejména obilniny - oves (3400 – 6300 mg/kg), ječmen (1400 – 2900 mg/kg) a pšenice (20 - 190 mg/kg), dále banány, jahody, mango, cizrna, kapusta, zelené fazolky, pórek, celer, chřest, paprika, okurka nebo rebarbora. Z živočišných potravin mají nejvyšší obsah křemíku vepřová játra (20 - 100 mg/kg). Jedním z nejlepších a nejběžnějších bylinných zdrojů oxidu křemičitého je např. přeslička rolní.

Ale pozor, všeho moc škodí - nadměrný příjem křemíku z potravin může způsobovat tvorbu močových kamenů (doporučená denní dávka křemíku se pohybuje mezi 5 - 20 mg (u sportovců až 35 mg denně)).

Chcete-li předejít těmto neduhům, dostaňte do organismu více „křemene“ tou nejbezpečnější možnou cestou – homeopatickým lékem z dynamizovaného oxidu křemičitého – Siliceou AKH.

Zdroj:

BORISOV, Sergej; et al. Kremneelementoorganičeskije sojedinenija - proizvodnyje neorganogenov. Leningrad: Chimija, 1966.

GÁLLOVÁ, Eva. Stanovení polokovových prvků v potravinách. Brno: 2011. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta chemická. Vedoucí diplomové práce Pavel Diviš.

JURSÍK, František. Anorganická chemie nekovů. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická, 2001. ISBN 80-7080-417-3.

REMY, Heinrich. Anorganická chemie - I. díl. 2. české vydání, dotisk. Praha: SNTL 1971.

Zdroj obrázku:

https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99em%C3%ADk#/media/File:Quartz_Br%C3%A9sil.jpg