MUDr. Karel Rohlík
Internista, Brno

Zamyšlení nad významem homeopatie v současné době

Patřím ke starší generaci lékařů, kteří začínali svou praxi koncem padesátých a v šedesátých letech minulého století, kdy byly naše diagnostické i léčebné možnosti na zcela jiné úrovni, než máme dnes. Na druhé straně si však nepamatuji, že by bylo tolik alergických, autoimunitních a nádorových onemocnění, jak je tomu nyní. Také jsme se nesetkávali tak často s významnějšími nežádoucími účinky léků. Při léčení zánětlivých stavů nám byla velkým pomocníkem účinná antibiotická terapie.

V současnosti je situace zcela jiná. Máme takové diagnostické i léčebné možnosti,  o kterých  jsme neměli ani tušení. Řada závažných onemocněni, včetně nádorů, je léčitelná i vyléčitelná, významně nám poklesla kojenecká úmrtnost, prodloužila se střední délka života, změnilo se spektru nemocí. Současně však nastaly nové problémy, mezi něž patří např. rezistence na řadu antibiotik a zvláště při kombinované léčbě častější možnost nežádoucích účinků. Tempo  našeho života se podepsalo na stále se zvyšující spotřebě anxiolytik i nových antidepresiv. Víc si musíme všímat čistoty ovzduší, kvality potravin i pitné vody a hlavně děti nutit do pohybu. Také si víc uvědomujeme, jaký význam má pro naše zdraví střevní mikrobion. Není proto vždy snadné zvolit pro konkrétního pacienta optimální terapii. To vše vede u každého lékaře i zdravotníka k zamyšlení, jak postupovat dál.

Kromě hygienických a jiných preventivních opatření je právě homeopatie, spojená se jménem vědce a lékaře Samuela Fridricha Hahnemanna /1755-1843/, reálnou možností. Tato terapie může být velmi nápomocná každému lékaři při úvaze o léčebném postupu, u dětí dokonce prioritní. Významné je, že prakticky nemá žádné vedlejší  účinky. Její velkou nevýhodou však je, že ji nelze dobře ověřit jinak, než praxí. Modernímu člověku je také vzdálená myšlenka jejího individuálního působení, tj. v jiné rovině než klasická chemická, biologická či neurobiologická léčba.

Z počátku jsem měl také pochybnosti o jejím působení, ale později jsem se přesvědčil o opaku, i když ne profesionální cestou, jen v rámci rodiny a blízkých známých. Radil jsem se se zkušenými homeopaty, navštěvoval semináře a přednášky pořádané HLA /Homeopatickou lékařskou asociací/ o jejím  dynamizovaném působení, významu i přínosu v lékařství. Také jsem se zúčastnil dvouletého, nejen praktického, ale i velmi hodnotného kurzu, vedeného MUDr. Alexandrem Fesikem z AKH /Akademie klasické homeopatie/,  který mnohým z nás nejen otevřel okna do světa homeopatie, ale i vychoval řadu zkušených odborníků v homeopatii. Nebylo by však ode mne poctivé, kdybych si stejně necenil všech odborníků z HLA.

Byla by škoda, kdyby potenciál této víc jak dvě stě let staré léčebné metody nebyl využit ve prospěch našeho tělesného i duševního zdraví.